Architektura je fascinující obor lidské činnosti, který má jednu zvláštnost – je mostem mezi dvěma světy. Světem racionálním - logickým a naopak světem umění, kreativity a abstraktního myšlení. Pohybuje se na samé hraně, která je mnohdy velice těžko definovatelná, ale o to přitažlivější. Je na ní úžasné, že ať už člověk navrhuje leccos, vždy má možnost za sebou vidět hmatatelné výsledky. Kdykoli se pak podívá na složku s dokončeným projektem a posléze na realizaci, zmocní se ho dobrý pocit, že udělal něco krásného a užitečného pro ostatní. A to je asi důvod, který architekty neúnavně žene kupředu, ačkoli je to někdy opravdu řehole...

Já sama jsem se k architektuře jakožto své životní volbě dopracovala postupně. Coby malé dítko jsem chtěla být prodavačkou nebo doktorkou. Někdy ve třech letech jsem ale vzala do ruky barevné pastelky a možná v tu chvíli se rozhodlo, že se moje profesní dráha protne se světem umění. Začala jsem kreslit a malovat, navrhovala oblečení pro panenky. Na základní škole jsem snila o profesi módní návrhářky, dokonce jsem měla v plánu přihlásit se na oděvní školu, protože jsem ale začala uvažovat pragmaticky a chtěla jsem si vybrat obor s dobrým uplatněním, zašla jsem se podívat na den otevřených dveří stavební průmyslovky. Když jsem viděla všechny ty plány, výkresy a axonometrie, zaujalo mě to tak, že jsem nakonec za zdmi tohoto ústavu strávila čtyři nezapomenutelné středoškolské roky. Zatímco ale ostatní bavilo projektovat skladby konstrukcí a dimenze prvků, já si ve svém volnu ke všem projektům kreslila „třidéčka“ a navrhovala do nich interiéry. Když jsme přešli na počítače, které trojrozměrný obraz vytvářely samy, začalo mě to hluboce fascinovat. Představovala jsem si, jak musí být úžasné projít se prostorem, který člověk sám vytvořil. Nebavilo mě projektovat nápady někoho jiného. Chtěla jsem vdechovat život vlastním budovám!

V roce 2004 jsem tedy nastoupila na fakultu architektury VUT v Brně a v roce 2010 úspěšně absolvovala studium oboru Architektura a urbanismus. Byla to pro mne vzrušující (i když mnohdy velmi náročná) jízda plná zkušeností. Navrhování jsem si zamilovala a nepřestává mě bavit. Každý nový projekt je pro mě výzvou, z daného místa se snažím využít maximum jeho potenciálu a vždy se těším, co na konci tvůrčího procesu vznikne. Ráda poznávám nové lidi, ráda si s nimi povídám. Často navazuji i dlouhodobé spolupráce, a takové jsou pro mne vůbec nejcennější. Občas vyústí i v přátelství. Moc mě těší, když se klienti po čase ozvou s novým projektem, nebo mi pošlou poděkování, fotografie svého bydlení. Je to krásná práce…